Jaké to bylo na bibliologu v Hoře

O bibliologu mi nadšeně vyprávělo několik přátel, kteří to znali z Německa. Takže jsem očekávala nevšední zážitek. Skutečnost ale předčila očekávání.

Foto: Jiří Hofman

Do Kutné Hory přijela s metodou Dr. Susanne Wolf, která se stará o vzdělávání ve čtyřech německých církvích. Je to farářka, taky studovaná klaunka, a trenérka bibliologu. To znamená, že bibliolog nejen používá, ale může učit další. Hned během představování nás vyvedla z míry prosbou, ať ke svému jménu uvedeme nějaký „kámen“ z Bible. Ten, kdo byl první na řadě, zalapal po dechu. Ale jeho „kamínek, který uvázl Abrahamovi mezi prsty, když se vyšel na svou  cestu“, nás ostatní osvobodil od leknutí a kamínky, kameny a skály už jen pršely.

Susanne pro nás na začátek připravila bibliolog pro Vyslání učedníků v evangeliu podle Marka (6,7-12). Program uvedla ujištěním, že kdo chce mlčet, může, a že žádnou výpověď nebude hodnotit jako dobrou nebo špatnou. Pak otevřela Bibli a uvedla nás do perikopy vyprávěním o tom, jak a kde přišel Ježíš k učedníkům, co spolu prožili před tím, než se dostali na toto místo v Bibli. Pak přečetla kousek textu, kde Ježíš učedníky přímo vysílá a pokračovala: „Vy jste teď jeden z učedníků. Učedníku, co se ti honí hlavou, když slyšíš tato slova?“ Učedníci se postupně hlásili, lektorka vždycky je každému přišla a jinými slovy zopakovala jeho výpověď, popřípadě se ještě na něco doptala. A tak pokračovalo celé čtení až do okamžiku, kdy se postavy vrátili zpět do Bible a poděkovali jsme za možnost číst Písmo modlitbou.

Foto: Jiří Hofman

Během dne se nám dostalo i nějaké teorie, možnosti si vyzkoušet přípravu textu pro bibliolog s lektorčinou reflexí a ještě jednoho nepříběhového bibliologu. Na metodě se mi líbí, že ji mohou používat jak laici, tak faráři. Podstatná je ale schopnost naslouchat, empatie a citlivost/úcta k druhému člověku. Zdá se mi, že užívání takové metody by mělo pozitivní – ba co víc, biblický – vliv i na chování a atmosféru v církvi.

Už při programu jsem si uvědomovala, jak plně přítomen musí lektor být, a tím může být metoda náročná. Ovšem teprve při zkušební přípravě mě došlo, že empatie je velmi důležitá i při přípravě. Co dát do úvodu, na co se ptát a koho, to musí lektor pečlivě promyslet a přizpůsobit „své“skupině. Takže se ani nedivím důrazu lektorky, že prvně je třeba absolvovat kurz a pak si o tom můžeme něco přečíst…

Páteční večer se symboly a metaforami byl taky pěkný, ale sobota… Pozvat nebo nepozvat? To se ptali organizátoři, když se nabídla paní Susanne s bibliologem. Nakonec na poslední chvíli seminář udělali a myslím, že nelitovali oni, ani účastníci. Bylo to svižné, zábavné, hluboké. Krásné.

Marie Jüptner Medková, účastnice semináře a farářka na rodičovské dovolené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *